3. kapitola- Podivný muž
Všichni zvedli hlavy a otočili se za hlukem. Stará paní se na svůj věk chytla dost pevně křesla a vzápětí omdlela. Max, Dan, Týna a Štěpa neotáleli a vyběhli ven, jestli něco nezjistí.
Vevnitř se toho zatím hodně odehrálo. Když se sluha Albert pokoušel vzkřísit "jeho paní", zaklepal mu kdosi na rameno. Všichni zbledli, zastavili se a ztichli. Po vteřině zase všichni začali ječet a zmateně pobíhat okolo. Sluha Albert, který stál ke klepajícímu zády, jen něco zabručel, zakroutil hlavou a zase se pokoušel o kříšení.
Za chvíli toho měl Albert dost a tak zakřičel:
"Proboha, co se stalo?! Co to do vás vjelo?! Uklidněte se, všichni!! Já se tady pokoušim o vzkříšení a vy, místo…" nestačil dopovědět. Klepající se totiž znovu ozval. Tentokrát ale na druhé rameno. Albert se rozzlobil:
"Co je?!" a otočil se.
Mezitím puberťáci (Max, Dan, Týna a Štěpa) prozkoumávali zahradu a okolí.
"Téda, musim uznat, žes to teda proved skvěle, Maxi!" ozvala se Týna. Ostatní kromě Maxe po příchodu do vily neřekli ještě ani slovo.
"Jojo, Max je fakt dobrej." Připojila se ke chvále Štěpa.
"Nooo…" začal Dan dlouze "ne, že by mi ňák vadilo to chválení Maxe, ale…" nestačil dopovědět.
"Ale, ale, nekecej nám tady, seš s těma řečma nenápadnej, jak šprt se samejma pětkama!!" rozzlobila se Týna.
"Tak hele, ty šílená puberťačko, teď nejni čas na tvoje antichytrý řeči, tý starý přechodnici ke stáří v tom baráku de vo život, tak sem chtě říct, že bysme už měli začít párat po tý příšerný ráně!!!" dokončil Dan.
"No tak dobře, no, promiňte pane Chytrej." Ozvala se Týna naštvaně "Ať je tedy po vašem!" doplnila ještě a jako první se vydala do hloubi černé zahrady.....
.....V tu chvíli se ozval další výkřik. Teď to byl ale pro změnu zase mužský…
Byl to Albert. Když se otočil, dostal málem šok. Před ním stál ohavný mu střední výšky se zaprášenýma vlasama. Oči sice měl a pěkně podlitý krví, ale jedno mu neustále vypadávalo a tak si jej s mlaskáním stále nandaval špinavou, chlupatou a velmi zanedbanou rukou zpět. Oko bylo tedy logicky stále špinavější a špinavější.
Nos vypadal, jako by se měl za chvíli roztéct a vykukovala z něj žížala (začátek měla v jedné dírce a konec v druhé nosní dírce) a celá byla obalena zelenými hlenami, jak se muž snažil stále popotahovat. Pusu měl otevřenou a z té čouhaly zežloutlé zuby. Z rtu a vůbec celé pusy mu kapala krev. Pod ním byla už tedy za chvíli velká kaluž krve.
Tvář měl celou rozdrásanou a tak měsíc neoholenou. Ucho měl jedno odstáté a druhé děravé. Celý jeho trup, nohy, ruce a krk zakrývaly cáry oblečení, po kterém všude lezli červi. V sobě měl zapíchané různé hřebíky a v krku měl dokonce zapíchnutou vidličku s nožem, který vykukovali na druhé straně krku. Ruce měl s jizvami a s dlouhými červeno - hnědo - černými nehty. Na nohou neměl nic a zima mu na ně očividně vůbec nebyla. Na jedné noze se mu vší silou držela ohavně vypelichaná kočka, která zaryla své drápy do jeho kůže, takže tato noha se za chvíli zbarvila od krve do červena.
Mluvil hlasem, který nepřipouštěl námitky a hlavu měl hrdě vztyčenou. Když přišel, otevřely se okna a začal foukat vítr. Záclony a teď i jeho vlasy vlály v tomto větru.
Všichni byli zticha a čekali, až neznámý promluví……
Venku si zatím puberťáci lámali hlavu, co to mohl být za výkřik. Řekli si, že je uvnitř hodně lidí, tak že si to zařval ňákej chlap. Když přišli na cestičku, uslyšeli slabé zabouchání a světlo u vrat. Tiše se domluvili a potichu postupovali k vratům. Teprve když byli skoro u vrat, všimli si, že na ně nějaký muž mává. Max kývl na ostatní, přistoupil k vratům a dospělým hlasem se zeptal:
"Co si přejete? My teď máme velký shon. Naše paní se lekla nějaké rány a my teď řešíme co to bylo." Muž viditelně zbledl (bylo to vidět i v této slabé tmě) a řekl:
"Jejda, to sme byli asi my, to naše sanitka narazila do vrat…"
Vevnitř se zatím Albert odhodlal k velkému kroku. Vstal, mírně třesoucí, šel k muži, otevřel pusu a trochu roztřeseně se zeptal:
"Kdo jste?"
to je dokonaly! ale chtelo by to pokracovani XD